Tři dny a dvě noci v divočině

Univerzita NTNU v Trondheimu vlastní něco kolem dvaceti chat, které si studenti můžou za 30NOK na osobu a noc pronajmout. Takže jsme tak udělali. Pronajali jsme si chatu jménem Iglbu. V horách, hodinu jízdy autem jihovýchodně od Trondheimu.
Vyrazili jsme v pátek ráno. První zastávka byla REMA 1000, kde jsme nakoupili potřebné zásoby. Do Soknedalu jsme dorazili v poledne. Auto jsme zaparkovali u poslední farmy a na okně jsme nechali vzkaz pro majitele, proč tam parkujeme. Podle instrukcí nás měla čekat asi hodinová cesta pěšky. Hodina možná v létě a nebo na lyžích. My jsme bohužel lyže neměli, to bylo podle norů čisté šílenství. Stejně jsme se ale rozhodli chatu najít a když se nám to nepovede do tří hodin tak se prostě vrátíme. Ještě bych chtěla dodat, že v popisu chaty stálo, že je jí poněkud těžké najít a kluci zapomněli půjčit GPS. Měli jsme pouze obyčejnou mapu.
První část cesty byla trochu jednodušší. protože byla projetá skútrem. Stejně ale nebylo zrovna jednoduché šlapat skoro nonstop do kopce s desetikilovým batohem na zádech. Samozvaný vůdce výpravy Gregory navíc rozhodl, že nebudou žádné přestávky, protože to prostě musíme najít co nejrychleji. Po hodině chůze jsme se vzbouřili a vymohli si pětiminutovou pauzu. Terén byl čím dál tím těžší. Po dvou krocích jsme vždycky zapadli až po zadek do sněhu a vyhrabat se s tou tíhou na zádech nebylo vůbec jednoduché. Po třech hodinách jsme konečně Iglbu uviděli. Na kopci mezi stromy. Ten poslední kopec byl asi nejtěžší. Sníh byl opravdu hluboký, takže jsme se nahoru museli vyškrábat po čtyřech. Naprosto nerozumím jak se někdo mohl orientovat podle mapy kterou jsme měli. Hlavní orientační bod, řeka, nebyl třeba vůbec pod vrstvou ledu a sněhu vidět. Ale hlavně že jsme to našli:)




Chata měla předsíň, ve které se skladovalo dřevo a další místnost, ve které byl stůl, kamínka a šest postelí. Nejdříve jsme rozdělali oheň a nanosili sníh, abysme si mohli udělat večeři. Ta byla hotová až za čtyři hodiny, hrozně dlouho trvalo než sníh roztaje, ohřeje se a začne vařit. Zapomněla jsem se zmínit o tom, že jsme si Iglbu pronajali pouze na noc ze soboty na neděli. A byli jsme si jistí, že když pojedeme už v pátek, tak to není žádný problém. No ukázalo se, že jsme se trošku mýlili:) Kolem šesté hodiny večer jsme venku uslyšeli hlasy a chvíli potom do chaty přišli tři norové. Ptali se jestli jsme si Iglbu taky pronajali no a malá lež nikomu neublíží a tak jsme řekli že ano a svedli to na chybu v rezervaci NTNU.




V sobotu po snídani jsme se vydali na menší túru. Tentokrát to ale, bez težkých batohů na zádech byla sranda. Vyšplhali jsme na nejbližší dva kopce a potom se klouzali dolů:) Večer jsme si uvařili druhou várku těstovin a dopili zbytek vodky. Venku se mezitím změnilo počasí. Začao pršet a foukal silný vítr. Bylo docela strašidelné jak vítr chatou lomcoval. V neděli ráno pořád ještě pršelo a cesta zpátky tak byla ještě těžší než cesta tam. Spodní vrstva sněhu totiž změkla a my se tak propadali ještě hlouběji. Batohy byly sice o snědené jídlo lehčí, ale zase jsme na nich měli přivázané tašky s odpadky a ty se nepohodlně houpaly:) Taky voda, kterou jsme si na cestu zpět vzali nebyla zrovna dobrá. Byl to v železném hrnci převařený sníh. Chutnala kovově a občas v ní plavaly kousky listí a nevím čeho ještě. Po třech hodinách jsme ale, neskutečně špinaví a unavení, došli k naší Toyotě. Teď plánujeme další cabin trip, protože je to fakt paráda a je to přesně to, jak si člověk Norsko představuje:)