Leden utekl docela rychle. Možná proto, že jsme toho měli celkem dost na práci. Po Vánocích jsme se měly všechny vrátit 2.ledna, ale vrátila jsem se jenom já a Tina. Patricia nepřijela ani další den a v pátek nám přišel velmi stručný email, že má problémy s rezervací a že dorazí večer. No a tak jsme večer seděly u okna až do dvou do rána a ona nikde. Přijela v neděli, o pět dní později. Když jsme jí začaly nadávat, kde byla, že jsme se o ní bály, tak nasadila svůj klasika úsměv a řekla..."a proč?"...Na tohle já ani Tina bohužel nikdy nemáme co říct, ono to totiž dost dobře ani nejde. A taky nám přivezla moc pěkný dárky, takže jsme jí odpustily.
Náš koordinátor Per Erling, který nám pořád říká, že by pro nás udělal všechno ( je to tak, bohužel mu ale strááááášně dlouho trvá), nám slíbil zařídit práci na základní škole. Tentokrát to šlo neskutečně rychle. Hned druhý den jsme byli v ředitelně Nidarvoll skole a vybírali si do jaké třídy chceme jít. No a já si vybrala prvňáky. Jsou to všechno roztomilí blond andílci, který hodně rychle přišli na to, že jim rozumím opravdu jen to základní. To se jim moc líbí a hodně toho využívají a mají ze mě fakt srandu. Asi navštívim tendle týden v Oslo krále a promluvim si s ním o znovu zavedení tělesných trestů.
Protože jsme všechny po vánocích importovaly ne zrovna legální množství alkoholu, rozhodly jsme se udělat party. Pozvaly jsme pár erasmáků a norů. Ital se mě ptal jestli by mohl přivést i kamarády a já mu řekla, že když jich nebude zrovna deset tak proč ne. Přivedl jich devět! A tady jsou nějaký fotky:
Bylo docela zajímavé pozorovat, že zatím co všichni norové ze sebe nemohli, po dvou hodinách , vypravit jedinou smysluplnou větu( natož snad chodit), zbytek lidí z civilizovaných zemí se bavil dobře i bez přehnanýho pití.
Ještě jsme v lednu začali běžkovat a je to fakt super, mají moc krásný tratě a mají jich strašně moc. A myslím, že se i docela zlepšujeme, i když na nory pořád nemáme. Dneska jsem byla asi na dvě hodinky a protože je neděle, tak v lese byla doslova dopravní zácpa. Další novinkou je , že odjel Arnaud a místo něho přijel Joan ze Španělska. Posledních šest měsíců strávil někde v Nikarague a je to na něm znát. Neumí skoro vůbec anglicky a pořád hraje na kytaru a harmoniku.
A 23. ledna přiletěla na návštěvu Míša:) Myslim, že jsme jí připravili moc pěkné uvítání. Hned na lětišti se nám rozbily postranní dveře na naší Toyotě a to tak, že nešly vůbec zavřít. Z letiště to do Trondheimu trvá 40 minut, musí se projet 3 tunely a venku bylo na nule. Nezbývalo nic jiného, než nasadit bundy, čepice, pořádně se připoutat a modlit se, abysme někde cestou v zatáčce nevypadli nebo nepotkali policajty. Naštěstí nebyl ani tak moc velký provoz a domů jsme dorazili trošku zmrzlí ale ok. Bylo to docela originální přivítání návštěvy, tak uvažujeme o tom, že z toho uděláme tradici:) Další dny proběhla klasická prohlídka města, byli jsme u nás ve škole, na běžkách i na party erasmus studentů. Tak doufám, že se jí tady líbilo (vzhledem k velikosti slev v obchodech s oblečením bych řekla že ano:)
A pro ty kdo nejsou na Facebooku, ještě pár fotek z minulé soboty, kterou jsme strávili na studentské chatě kousek za Trondheimem. Za dva dny letíme do Oslo a do Stockholmu, tak o tom potom něco napíšu, slibuju!:)
Žádné komentáře:
Okomentovat