Za polární kruh...Lofoten

Tak jsme konečně podnikly tu naší dlouho očekávanou a trochu dobrodružnou cestu na sever. V sobotu 7.6. ve 23:30 jsme nasedly do vlaku, kterým jsme po devítí hodinách dorazily do Bodø. To je poslední zastávka vlaku, severněji již koleje nevedou. V přístavu jsme si při čekání na loď daly snídani. Trajektem to na Lofoty trvá přibližně 4 hodiny.



Lofoten jsou ostrovy ležící za polárním kruhem v části země zvané Nordland. Leží severněji než Island. Jejich jména jsou Vågan, Vestvågøy, Flakstad, Moskenes, Værøy a Røst. Díky golfskému proudu je tam podnebí daleko mírnější než by se dalo čekat. Hlavní obživou pro místní je rybolov a sušící se tresky potkáte na ostrovech snad všude. Klasické červené dřevěné rybářské domky se nazývají Rorbu a slouží dnes hlavně jako ubytování pro turisty.





Po 2 hodinách cesty trajektem se z moře najednou jakoby vynoří skalnatá stěna...Lofoty...čím více se loď přibližuje tím stěna roste a kombinace modré oblohy, moře a zelených skal sem tam pokrytých sněhem je něco naprosto neuvěřitelného a velmi težko popsatelného.

Den první:
Trajekt zakotví na ostrově Moskenes. Od přístaviště je to 5km do vesnice Reine a také na druhou stranu do Å. Na ostrovech je jediná silnice, která právě začíná( nebo končí) právě v Å. Rozhodly jsme se strávit první noc tam. Cesta nám trvala trochu dýl než by se na 5km slušelo, ale omlouvá nás to,že jsme si na zádech nesly náš dočasný docela těžký tří denní domov i s vybavením:)Po asi dvou hodinové cestě lemované silně vonícímy sušicími se treskami jsme dorazily k nejvíce kradené ceduly s názvem vesnice v severní Evropě Å. Nejdříve jsme potřebovaly najít místo, kde postavit stan. Našly jsme ho celkem rychle mezi skalami,vedle jezera a ne daleko od vesnice. Potom jsme šly na prohlídku rybářských domků. Večer jsme si na vařiči uvařili těstoviny a čaj s rumem a šly spát.




Den druhý:
Autobusem jsem přijely do vesnice Reine, údajně nejhezčí v Norsku. Místo to bylo pěkné,ale moc turistické. Zůstaly jsme tam asi dvě hodinky než přijel další autobus. Mezitím se obloha zatáhla a začalo pršet. To opravdu není moc fajn, zvlášť když jsme musely někde postavit stan. Rozhodly jsme se jet až do města Leknes a tam počkat v nějaké kavárně. To se neukázalo jako nejlepší nápad. Počasí v Leknes bylo ještě horší a na zlepšení to rozhodně nevypadalo. Šly jsme se tedy zeptat do místní turistické kanceláře jestli není někde blízko hostel. Řekli nám, že hostel je blízko vikingského muzea asi 20 km odsud a noc stojí 85NOK (takže skoro zadarmo). Měli jsme vážně radost a těšili se na noc v teplé posteli a hlavně sprchu.


Po příjezdu do Bergu jsme se šly zeptat do muzea, kde je hostel. Překvapení překvapení o žádném hostelu nevěděli a když viděli jak jsme zoufalý, nabídli nám že si stan můžeme postavit v muzeu. Nebylo to klasické muzeum, ale spíš něco jako skanzen. Stan jsme si podle instrukcí měli postavit vedle vikingské lodi u jezera, tak aby ho navštěvníci muzea pokud možno neviděli. Protože pršelo, foukal vítr a kolem byla spousta komárů, snažily jsme se stan postavit co nejrychleji. To se povedlo a hned poté jsme se vypravili do muzejní kavárny posedět v teple a dát si kakao. Po zavírčce jsme museli zpět "domů". Uvařit večeři ve společnosti komárů, větru, děšti a při teplotě kolem 3stupňů byla celkem výzva. Těstoviny jsme spolykaly velkou rychlostí aby nevychladly a šly spát. Noc nebyla zrovna jednoduchá, protože v té rychlosti jsme stan postavily na místě, které nebylo 100% rovné. Spaly jsme proto z kopce a v noci padaly na Patrish, takže ta se chudinka moc nevyspala.




Den třetí:
Stan jsme postavily hned ráno a to kousek od muzea. Cílem dne bylo dojít do 15km vzdáleného místa Eggum. Eggum je místo,odkud je nejlepší pozorovat půlnoční slunce. Cesta byla fajn, svítilo sluníčko a na provoz na silnici zhruba jedno auto za půl hodiny. Za něco více než dvě hodiny jsme došly na pláž. Bílý písek a naprosto čisté tyrkysové moře, bohužel příliš studené na koupání. Na místě kde lidé pozorují pulnoční slunce jsme se nezdržely, bylo tam přílišmnoho turistů a čekalo nás dalších 15km nazpět. O slunce jsme ale nepřišly, Tina o půlnoci vstala a vyfotila ho.




Den čtvrtý:
Autobusem jsme se dopravily zpět na Moskenes odkud nám ve dvě hodiny jel trajekt zpět do Bodo a odtud noční vlak do Trondheimu. Počasí bylo naprosto super a tak jsme celé čtyři hodiny seděly zabalené do dek na palubě lodi a pozorovaly vzdalující se skalní stěnu Lofoten. Další den jsme měly pěkne spálené nosy...i Patrisch:)




Půlnoční slunce:
Slunce nikdy vlastně nezapadne. O půlnoci se dotkne horizontu stejně jako při západu slunce,ale pak se ihned vydá opět na cestu po obloze.

http://en.wikipedia.org/wiki/Midnight_sun