Flåkoia

Původně jsem o našem cabin tripu na Flåkoiu nechtěla psát, protože jsem myslela že nebude o čem, ale...Výlet začal špatně a skončil super. Nejdříve jsme se nemohli dohodnout kam pojedeme, tentokrát to také zkomplikovalo to, že jsme neměli auto a ne všude se dá autobusem v sobotu dostat. Nakonec padlo rozhodnutí jet na Fosen koiju, která je na opačné straně fjordu. Problém je, že tam chce jet asi polovina všech studentů v Trondheimu. Ve středu ráno se kabiny bukují a Fosen byla samozřejmě hned pryč. Jediná pro nás dostupná byla Flåkoia. Všichni byli rádi nebo jim to bylo jedno, až na Laurent. Prostě tam jet nechtěl, je to jeho poslední cabin trip, chtěl jet tam a tam...blablabla. Rozhodli jsme se ho ignorovat.


Domluvili jsme se že vyrazíme auobusem po obědě, protože noc předtím Jeremy slavil narozeniny, tak abysme měli čas se vyspat. Ve dvanáct jsme s Patriš čekaly v obýváku na Tinu a přišlo něco co jí připomínalo opravdu jen velmi vzdáleně. Naše milá Tina to na oslavě s jedenácti pivy trochu přehnala a nebyla schopná ani vzpřímeně chodit natož lézt někde po kopcích, tak jsme jeli bez ní. Frantíci samozřejmě autobus nestihli a museli běžet na další zastávku. Laurent, který má vždycky na starosti mapu, se na to tentokrát vykašlal, protože se prostě rozhodl totálně všechno ignorovat, protože on na tuhle kabinu jet nechtěl. Takže jsme v Lundamo, kde jsme vystoupili a které má tak 500 obyvatel, začali shánět mapu, nebo alespoň popis cesty. To se nám po hodině naštěstí povedlo. Cesta nebyla moc složitá a po dvou hodinách jsme dorazili k jezeru Damvatnet. Chvíli jsme kabinu hledali kolem, ale nebylo to nějak složité.
Flåkoia je vážně moc pěkná. Patří k ní loďka, je u ní ohniště a úplně nejlepší je střecha porostlá mechem ( pro Norsko typické), na kterou se dá jednoduše vylézt a kde jsme strávili polovinu našeho výletu. Na stromech kolem kabiny visí ukazatele měst, které vyrobili (do dřeva vyškrábali) ti, kteří v kabině byli. Převažovali města v Německu a Francii. Byla tam taky Praha a Budějovice...a teď jsou tam i Vary.


Tina nám večer zavolala, že už je jí líp a že chce přijet za náma. Vysvětlili jsme jí cestu a dohodli se, že na ní v půlce cesty budeme čekat. Holka měla ten den opravdu smůlu, řidič autobusu jí omylem vyhodil na špatné zastávce a tak se jí cesta prodloužila o 10km. Všechno ale zvládla a kolem jedenácté jsme už všichni seděli okolo ohně a jedli tradiční cabin trip večeři...makaróny.






Další den byl super. Svítilo sluníčko, obloha byla modrá a dokonce i Laurent přestal být naštvaný. Poseděli jsme na střeše, ogrilovali párky k obědu a byli jsme na projížďce na jezeru. Domů d Trondheimu jsme dorazili večer, špinaví, utahaní a s od sluníčka spáleným nosem.
A tady je fotka z pátku 00:40, to abyste viděli jaká je tady v tuhle hodinu "tma".