Røros

Dneska jsme byli v Røros. Je to městečko asi 200km od Trondheimu. Město leží ve vnitrozemí v nadmořské výšce 630m a právě proto je tam daleko chladnější podnebí než v Trondheimu. Ještě dneska tam ani nebyly listy na stromech a zelená tráva. Má kolem 5000 obyvatel. Bylo založeno někdy v šestnáctém století a pojmenováno podle farmy, která tam stála. Od 17.století se V Røros začalo těžit stříbro. Jako jediné v Norsku je v UNESCO a to díky nádherným tradičním dřevěným domům. Jediné co je vám připomene, že je 21.století jsou dopravní značky a auta.

Flåkoia

Původně jsem o našem cabin tripu na Flåkoiu nechtěla psát, protože jsem myslela že nebude o čem, ale...Výlet začal špatně a skončil super. Nejdříve jsme se nemohli dohodnout kam pojedeme, tentokrát to také zkomplikovalo to, že jsme neměli auto a ne všude se dá autobusem v sobotu dostat. Nakonec padlo rozhodnutí jet na Fosen koiju, která je na opačné straně fjordu. Problém je, že tam chce jet asi polovina všech studentů v Trondheimu. Ve středu ráno se kabiny bukují a Fosen byla samozřejmě hned pryč. Jediná pro nás dostupná byla Flåkoia. Všichni byli rádi nebo jim to bylo jedno, až na Laurent. Prostě tam jet nechtěl, je to jeho poslední cabin trip, chtěl jet tam a tam...blablabla. Rozhodli jsme se ho ignorovat.


Domluvili jsme se že vyrazíme auobusem po obědě, protože noc předtím Jeremy slavil narozeniny, tak abysme měli čas se vyspat. Ve dvanáct jsme s Patriš čekaly v obýváku na Tinu a přišlo něco co jí připomínalo opravdu jen velmi vzdáleně. Naše milá Tina to na oslavě s jedenácti pivy trochu přehnala a nebyla schopná ani vzpřímeně chodit natož lézt někde po kopcích, tak jsme jeli bez ní. Frantíci samozřejmě autobus nestihli a museli běžet na další zastávku. Laurent, který má vždycky na starosti mapu, se na to tentokrát vykašlal, protože se prostě rozhodl totálně všechno ignorovat, protože on na tuhle kabinu jet nechtěl. Takže jsme v Lundamo, kde jsme vystoupili a které má tak 500 obyvatel, začali shánět mapu, nebo alespoň popis cesty. To se nám po hodině naštěstí povedlo. Cesta nebyla moc složitá a po dvou hodinách jsme dorazili k jezeru Damvatnet. Chvíli jsme kabinu hledali kolem, ale nebylo to nějak složité.
Flåkoia je vážně moc pěkná. Patří k ní loďka, je u ní ohniště a úplně nejlepší je střecha porostlá mechem ( pro Norsko typické), na kterou se dá jednoduše vylézt a kde jsme strávili polovinu našeho výletu. Na stromech kolem kabiny visí ukazatele měst, které vyrobili (do dřeva vyškrábali) ti, kteří v kabině byli. Převažovali města v Německu a Francii. Byla tam taky Praha a Budějovice...a teď jsou tam i Vary.


Tina nám večer zavolala, že už je jí líp a že chce přijet za náma. Vysvětlili jsme jí cestu a dohodli se, že na ní v půlce cesty budeme čekat. Holka měla ten den opravdu smůlu, řidič autobusu jí omylem vyhodil na špatné zastávce a tak se jí cesta prodloužila o 10km. Všechno ale zvládla a kolem jedenácté jsme už všichni seděli okolo ohně a jedli tradiční cabin trip večeři...makaróny.






Další den byl super. Svítilo sluníčko, obloha byla modrá a dokonce i Laurent přestal být naštvaný. Poseděli jsme na střeše, ogrilovali párky k obědu a byli jsme na projížďce na jezeru. Domů d Trondheimu jsme dorazili večer, špinaví, utahaní a s od sluníčka spáleným nosem.
A tady je fotka z pátku 00:40, to abyste viděli jaká je tady v tuhle hodinu "tma".

17. květen, Russové a tak dále...

17.květen je norský národní den. Roku 1814 byla v Eidsvoll podepsána norská ústava, která deklarovala Norsko jako nezávislý národ. Oslavy jsou opravdu velkolepé. Tady v Trondheimu to byl hlavně průvod, který šel od katedrály na náměstí, kde stojí socha Olafa, zakladatele Trondheimu. Průvodu se účastní snad celé město. Lidé jsou oblečeny do národních krojů( bunad), každý má vlajku a křičí Hurá.


Průvod je zahájen salvou z děla. Na začátku jde orchestr, který zahajuje norskou hymnou "Ja, vi elsker dette landet".

Jako další jdou politici a následují různé organizece, kluby a spolky( každý nor je členem alespoň jednoho) : rodiče a děti, Turistický, lyžařský, gymnastický, potápěčský a kdoví jaký další klub. Viděli jsem tam i hasiče a skauty, cirkusáky, erasmus studenty atd. atd. Tento den se tradičně jí pølse...párky a zmrzlina. Po oficiálním průvodu následuje průvod Russů.

Takže kdo jsou to ti Russové? Stoprocentně to nejsou Rusové. Jsou to účastníci Russefestu, studenti posledního ročníku střední školy. Russa poznáte podle toho, že má na sobě kalhoty podobné montérkám. Jsou červené, modré nebo černé, podle toho co studuje. Dále má mikinu s norskou vlajkou, bílý lanoratorní plášť a na hlavě červenou čapku. Na kalhoty a plášť se malují obrázky a píší vzkazy a během tří týdnů kdy Russefest probíhá todle oblečení nosí nonstop. Červenou Russ čapku během Russefestu má také socha Olafa. A co Russové dělají? Hlavně hodně pijou (vzhledem k jejich věku pouze v parku) a drží se hesla "Co se stane během russefestu, zůstane Russefestu". Tradicí také je sehnat někde starou dodávku nebo autobus, pomalovat je a jezdit s nima po městě. Russefest začína koncem dubna a končí právě 17.listopadu.

A už i nám začalo jaro. Všechno rozkvetlo neuvěřitelnou rychlostí během dvbou dnů. Norové se už dokonce opalují v parcích, no proč ne vždyť máme občas i 15 stupňů. Celý Trondheim griluje a griluje a my s ním!Za posledních 14 dní jsme měli asi 6 BBQ.S jarem se rychle prodlužuje den. Každým dnem je západ a východ slunce posunut o zhruba 5minut. Asi před třemi dny došlo k tomu že v noci není úplná tma...nikdy. Sluníčko zapadá kolem půl jedenacté a ještě kolem půlnoci je šero. Ráno ve tři hodiny už je zase světlo. A bude hůř. Je to strašně zvláštní, nevím jestli byla horší zimní tma nebo tohle světlo.

Jinak už mám zařízené všechny papíry kvůli mojí letní práci...povolení, daňovou kartu(budou mi brát 32%!!!) i bankovní účet. Vypadá to tedy že tu minimálně zůstanu do 15.srpna.
Dneska nás čeká výlet na Flakoiu, už za 14 dní Lofoty...jupíííí! Jo a ještě něco nás čeká v následujácách 3 týdnech. Nespočet rozlučkových večírků a BBQ. Upřímně nevím jak to zvládnu. Musím si nakoupit hodně papírových kapesníku a budeme všichni brečet, brečet a brečet...ach jo.