Agdeneskoia

O víkendu jsme byli na Agdeneskoia...chata jménem Agdenes, je na pobřeží, na konci fjordu, takže je z ní vidět otevřený oceán. Cesta tam trvá autem asi 2 hodiny a to, že se dá autem dojet až k chatě nás mělo varovat. Byla totiž kousek za vesnicí a v okruhu sta metrů stály další tři. Prostě to nebylo ono. Z Iglbu nebo Innerdalu jsme vyšli ven a viděli pouze hory, les a sníh a slyšeli naprosté ticho ( jestli se dá ticho teda slyšet?). Tady jsme vyšli ven a kromě oceánu a skal jsme viděli také na co se v sousední super moderní chatě dívají na televizi a kromě větru a ptáku slyšeli auta a motorovou pilu.


Naštěstí jsme měli pěkné počasí. Vydali jsme se na túru. Přelezli jsme pár skal, přebrodili se přes močál a na kraji moře udělali piknik. Pokoušeli jsme se rybařit a chytit něco k večeři, to se nepovedlo, ale francouzi nasbírali alespoň pár mořských šneků ( jsou vážně moc dobrý, jedla jsem je ve Francii). Po návratu na chatu jsme si udělali táborák a opékali co se dalo: jabka, banány s čokoládou a taky Marshmallou. Potom večeře...tradiční first price těstoviny byly tentokrát vylepšeny již zmíněnými šneky:) Po večeři jsme šli pozorovat západ slunce na pláž. A večer? Večer se samozřejmě pilo, Carole dostala dort, protože měla narozeniny a hráli jsem hru Na mafii.


Stali se dvě velmi zajímavé a možná trochu znepokojivé věci:

1) V noci venku mrzlo a my spali s otevřeným oknem a i přes to nám ve spacáku bylo horko.
2) Vážně nám vadila ta věc s tím, že okolo nás byli dvě další chaty...připadalo mi jako bych byla někde ve městě (jen bez tekoucí vody, elektřiny a koupelny)

Z toho vyplívá jediný možný závěr a to, že se z nás asi stávají Norové. A příští cabin trip prostě musí být v divočině, alespoň 10km od civilizace!