Expedice Innerdal

Jeden Nor, dva Skotové a čtyři dobrovolníci. Vyrazili jsme v pátek ráno směr Oppdal, kde jsme si půjčili sněžné boty. Následovala další hodinová cesta do Innerdalu. V jediném obchodě široko daleko jsme nakoupili zásoby a vydali se na 8 kilometrovou cestu k chatě. Bylo to osm kilometrů do celkem slušného kopce a všude okolo nás asi dva metry sněhu, lesy a hory. Trvalo nám to asi dvě hodiny a když jsme konečně uviděli naší chatu, byla už celkem tma ( kolem 15:30).
Když jste v Norsku členem turistické organizace, dostanete univerzální klíč od chat, které tato organizace spravuje. Můžete tam tedy kdykoliv přenocovat a najdete tam i základní potraviny. Za všechno ale samozřejmě musíte zaplatit. V každé chatě je na to kasička. Například: 1 lžička instantního kafe stojí 3NOK, dále jsou tam sušenky, instantní polévky atd. Některé chaty mají elektřinu, ve všech se topí v krbu nebo v kamínkách a dřevo které spálíte, musíte zase doplnit. Koupelnu tam samozřejmě nenajdete.
Naše Gammelhytta, nebo-li stará chata, byla vážně moc pěkná: elektřina, kuchyň, velká jídelna s krbem, v přízemí asi osm malých pokojíků pro jednoho nebo dva a v prvním patře tři pokoje s palandama. Pod chatou je potok, kam se chodí pro vodu. A kolem dokola, zhruba v okruhu 20km nikdo, je to opravdová divočina:)
K večeři jsme si připravili sobí maso s bramborama a taky trochu lososa. A potom už jsme jen tak seděli, koukali do krbu a pili Karsk...to je norská domácí pálenka s obsahem alkoholu asi 90% a pije se s kafem. Nejhorším bodem večera bylo sebrat odvahu a jít si lehnout. Z příjemně krbem vytopené jídelny do super studených pokojů, kde se teplota pohybovala kolem 2 stupňů. Nakonec to ale nebylo tak strašné, ve spacáku a přikrytá velkou peřinou, jediné co mrzlo byl můj nos.
Ráno jsme posnídali, uklidili, sbali se a vydali se na zpáteční cestu...tentokrát z kopce. S holkama jsme se vybavily igelitkama a chtěli jsme to celé sjet po zadku, ale bohužel to nefungovalo.
Takže nakonec naše expedice dopadla úspěšně, nikdo nebyl sežrán medvědem ani sobem. Těch sobů jsme se báli víc, vždyť jsme jim večer předtím snědli bráchu!
A teď pár fotek:

Jaký vlastně ty norové jsou?

Takže...spousta lidí mi říkala, abych napsala něco o tom, jaký vlastně norové a Norsko jsou. Mě se ale moc nechtělo psát a tak jsem se to pokusila nakreslit:) Snad se vám obrázky budou líbit. Není to žádné mistrovské dílo, ale myslim že situaci vystihují přesně:)

Ano je to tak, tady se na nějaký počasí nehraje. Je jedno jestli je vánice nebo průtrž mračen, norové jsou venku za každého počasí. A posunout výlet na jindy jenom kvůli takové maličkosti, že prší? No to jste se teda zbláznili!
Někdy opravdu nerozumíme tomu, jak tahle země může vůbec fungovat. Norové pracují zhruba od 9 do 15:00 a to v 99% případů. Po třetí hodině potkáte v kancelářích tak maximálně uklízečku. U nás v Granskogen škole, je většinou vylidněno už po 13:00:)

Nejdřív jsme to nechápali, potom nás to znervózňovalo a nakonec jsme si říkali, že to bude asi naše vina. A co vlastně? Jde o to, že když tady jdete party, někam tancovat nebo do hospody( týká se to především sobotních večerů), norové jsou ty nejmilejší a nejpřátelštější lidi. Dokáží se s váma bavit tři hodiny v kuse. Nakonec vám připadá, že jste pomalu potkali vaše druhé já, někoho s kým si vážně rozumíte. A další den? Další den, toho výborného, upovídaného a vtipného nora/norku potkáte na ulici a on/ona vám neřekne ani Hei. Proč proboha?! Dobrá zpráva je...není to vaše vina! Setkávají se s tím absolutně všichni cizinci a asi i norové. Je to prostě "Skandinávský syndrom". Norové jsou extrémně stydlivý, ale jakmile přijde sobota naprosto se změní a může za to alkohol. Oni nepijí víc než ostatní národy, oni to pijí pouze najednou. A v neděli vás na tý ulici poznají, ale nechtějí se s vámi bavit, protože si tak moc přesně nepamatují co vám předešlý večer všechno řekli nebo co vlastně dělali.

Náš pan učitel:)

Takže tudle fotku sem dávám hlavně kvůli rodičům, aby viděli že člověk který nás má na starosti, který nám pomáhá a zároveň je náš učitel norštiny...no prostě že je úplně normálni:)

Výlet na opačnou stranu fjordu

Na trajektu




Tiny mamka a brácha





Napodobenina Vikingské lodi



Mrtvá a snědená rybiška

Dílna ve škole kde se učí vyrábět dřevěný lodě tradičním způsobem



Rybářská vesnice Rakvag

Podzimní prázdniny

Ano je to tak, jsme tady teprve jeden měsíc, "pracujeme" tak tři hodiny denně a už máme prázdniny:)

V pondělí jsme jeli naší Toyotou nakupovat maso a alkohol do Švédska do lyžařského střediska Are. Hned za hranicema jsme viděli obrovský rozdíl mezi Norskem a Švédskem...sněžilo tam! A ještě něco...nemáme Švédy rádi, stejně jako všichni norové.


Takže měli: Plzeň, Krušovice, Budvar, Staropramen, Starobrno...a ještě nějaký ale nemůžu si vzpomenout.



Naše autíčko:)




V úterý jsme se celý den projížděli po okolí Trondheimu.



Dvě opice v Norsku:)


Trondheim


Pozóóór jedůůů:)


Dneska je středa a byli jsme v Oppdal, to je město asi dvě hodinky jihovýchodně odsud. Všude okolo jsou krásný hory a v zimě tam pojedeme lyžovat a taky se projet na psím spřežení. Dneska jsme se tam byli podívat ve skanzenu. Pracuje tam jenom jedna paní a připravila nám skvělé přivítání...horkou čokoládu a vafle s jahodama a se šlehačkou...ňam:)
Jo a ještě něco...dneska tady poprvé sněží...no není to paráda na začátku října?:)



Saně jako z Mrazíka


Starý brusle



Není to moc dobře vidět, ale na střeše roste strom a sněží


Můj nový kamarád

Taková normální sobota

Nejdřív procházka v lese...


...a potom party u sousedů


Norové jsou blázni



Cecile z Francie a náš norskej spolubydlící


Arnaud




jojo byl tam i kněz:)